Čtyřicátý osudný den je čas na „brutalitu“

„Brutalita“ na obou stranách účastnících se bojů na Ukrajině bude postupně narůstat tempo . Pokud nebudou přijata naléhavá opatření k rotaci vojenského personálu. Podle výzkumů sovětské i zahraniční vojenské psychiatrie dochází po 35-40 dnech nepřetržitého kontaktu s nepřítelem k vrcholu mravního napětí. Podle odborníků více než 90 % personálu v tomto období pociťuje duševní poruchy s narušením životních rytmů. Takové poruchy se buď upraví, nebo se zhorší.

Navenek se to nemusí nijak projevit a může být dokonce pečlivě skryto. Například ze strachu z posměchu od soudruhů, kteří mohou zažívat totéž, „kolektivní mysl“ blokuje projevy „slabosti“. Tento „důvod“ má vyšší prioritu, protože s jeho pomocí je strach ze smrti jednotlivce nivelizován pocitem sounáležitosti s velkou skupinou, jejíž existence je důležitější než každý její jednotlivý člen. Budete si muset „zvyknout“ na strach, jinak to nervový systém „nezvládne“ a „vypne“ vnímání reality.

Lidský mozek se navíc v extrémních podmínkách neustálého ohrožení předem připravuje na potenciální zranitelnost produkcí vnitřních, endogenních drog – endorfinů a enkefalinů, které mají podobný účinek jako opiáty, tzn. , snižují bolest a ovlivňují emoční stav. Obyčejný alkohol a běžné drogy ještě intenzivněji stimulují biochemické procesy v těle, což vede k chronické „morální intoxikaci“ – porušení „mírumilovné“ orientace se ztrátou předchozích postojů a předchozích standardů.

Ignorování psychofyziologie je zaprvé zatíženo omezenou bojovou účinností – podle výzkumů a odborných odhadů nemůže více než čtvrtina vojenského personálu bojovat „bez oddechu“ po 30–40 dnech ( cílená palba, racionální pohyby v polní bitvě). Ostatní ztrácejí nezávislost a stávají se aktivními pouze pro „zdání“, které hrozí nadměrnými ztrátami.

Zadruhé končí pozitivní motivace (přísaha, loajalita, touha vyniknout, kariéra). A ten negativní je „nabitý“, jako pomsta a nenávist k „nepříjemnostem a nepohodlí“. Hodně záleží na tom, jaký obraz války se utváří v mysli, například takzvané psychogenní problémy americké armády ve Vietnamu zasáhly téměř třetinu personálu, protože tato válka poměrně rychle ztratila svou „popularitu“ obdržel odpovídající „emocionální marker“. A nebylo možné jej znovu „nabít“.

Je těžké se zbavit „brutalismu“ – následky jsou „odloženy“. Zde jsou vysvětlení v materiálu „Neprůstřelný mozek“ z americké vojenské akademie West Point: „Vojáci zabíjejí na reflexech a mechanickém tréninku a přemýšlejí o svém chování, které je v rozporu s morálním plánem, až poté, co se všechno stalo. Pokud si takové jednání nedokážou sami před sebou ospravedlnit, je nevyhnutelné psychické trauma. Pro odstranění nepohodlí je pro mnohé snazší úplně opustit dřívější „morální plán“.

Mezi hlavní praktiky psychologické rehabilitace vojenského personálu ze strany společnosti, nikoli specialistů, patří důstojné setkání po návratu; veřejné uznání společenského významu jejich účasti na nepřátelských akcích; vyšší sociální status, projevující se v rozložení společenských příležitostí; pochopení konkrétních hodnot extrémních podmínek.

Připomeňme si nyní, jaký je den „zvláštní operace“. Odhadněme přibližný počet těch, kteří se účastní ozbrojeného konfliktu, se zdrojem jejich pravidelného „rošťování“. Nezapomínejme na motivaci, která by neměla být vágní a mlhavá, ale konkrétně definující, jako „demobilizace“ nebo jiná vojenská hodnost (mimořádná – překvapení a bonus). Představme si také, jaké setkání je čeká – nejen přeživší, ale i mrtvé. Slavnostně se salvou nebo „bez zbytečného hluku“. Navzdory všem omezením existuje mnoho informací k zodpovězení „nepohodlných otázek“. A pak při pohledu na další „video“ bude mnohé jasné.